Svůj nebo můj?

Řekněte svůj názor nebo řekněte váš názor? Umíte používat slovo svůj? Mnoho lidí v tom chybuje. Je to přitom jednoduché.

Svůj se skloňuje jako můj. Není to ale to samé. Komu patří kniha v následujících větách?

Dám ti svou knihu. Kniha patří mně.

Dej mi svou knihu. Kniha patří tobě.

Znamená tedy slovo svůj pokaždé něco jiného? Ne tak docela. Platí pravidlo:

Slovo svůj znamená, že věc nebo osoba, o které mluvíme, patří původci děje. Na toho se můžeme zeptat otázkou kdo? Ve větě je vyjádřen podmětem.

Ukažme si několik příkladů. V první větě je v závorce vždy uvedeno, komu kniha patří.

• Dám ti (mou) knihu. Kdo ti dá knihu? Já. Čí je kniha? Moje. Řekneme svou. Dám ti svou knihu.

• Dám ti (tvou) knihu. Kdo ti dá knihu? Já. Čí je kniha? Tvoje. Neřekneme svou, ale tvou. Dám ti tvou knihu.

• Dej mi (mou) knihu. Kdo mi má dát knihu? Ty. Čí je kniha? Moje. Neřekneme svou, ale mou. Dej mi mou knihu.

• Dej mi (tvou) knihu. Kdo mi má dát knihu? Ty. Čí je kniha? Tvoje. Řekneme svou. Dej mi svou knihu.

• Řekni mu, ať mi dá (mou) knihu. Kdo mi má dát knihu? On. Čí je kniha? Moje. Neřekneme svou, ale mou. Řekni mu, ať mi dá mou knihu.

• Řekni mu, ať mi dá (jeho) knihu. Kdo mi má dát knihu? On. Čí je kniha? Jeho. Řekneme svou. Řekni mu, ať mi dá svou knihu.

Když věc (nebo osoba) patří původci děje, použijeme zájmeno svůj. Když nepatří původci děje, nepoužijeme svůj, ale jiné zájmeno podle situace (můj, tvůj, jeho, její).

Líbil se vám článek? Napište komentář.