Mnozí to umí nebo umějí? Jiní tím trpí nebo trpějí? V těchto slovech se chybuje velmi často. Pomůcka je přitom opravdu jednoduchá.
Čtenáři tohoto blogu hlasovali v anketě, jestli je správně oni ví nebo oni vědí nebo obě možnosti. Zúčastnilo se 76 respondentů. Názory se různily. Aby ne, když se chyby objevují i v médiích, reklamách a dalších zdrojích, které nás ovlivňují. Hlasování dopadlo takto:
Správná možnost byla samozřejmě jen jedna. Až budete tento článek dočítat, na konci ji najdete. Začněmě ale pěkně od začátku.
Někdy máme problém použít správný tvar slovesa ve 3. osobě čísla množného. Jde o slovesa, která končí ve 3. osobě čísla jednotného na -í (on prosí, trpí, sází). Nabízí se totiž dvě možnosti:
Pravidla českého pravopisu se v této oblasti často mění. U některých sloves jsou navíc spisovné oba tvary. Jak si s tím poradit?
Zde je pomůcka, se kterou nikdy neuděláte chybu:
V duchu si řeknětě sloveso v rozkazovacím způsobu 2. osoby čísla jednotného (pros!, trp!, sázej!). K tomuto slovu připojte vždy jen -í. To je vše. Získali jste správný tvar 3. osoby množného čísla.
Je to opravdu tak jednoduché? Co když jsou možné oba tvary slovesa? Pojďme se na to podívat.
Dva tvary jsou podle současných pravidel češtiny možné u sloves, která jsou v rozkazovacím způsobu zakončena na -ej. Připojením -í získáme delší tvar s kocovkou -ejí. Ten byl dříve dokonce jediný spisovný. I když jsou dnes přípustné tvary oba, s pomůckou prostě neuděláme chybu. Zde jsou příklady:
- oni ví: 11 %
- oni vědí: 40 %
- oni ví i oni vědí: 47 %
Správná možnost byla samozřejmě jen jedna. Až budete tento článek dočítat, na konci ji najdete. Začněmě ale pěkně od začátku.
Někdy máme problém použít správný tvar slovesa ve 3. osobě čísla množného. Jde o slovesa, která končí ve 3. osobě čísla jednotného na -í (on prosí, trpí, sází). Nabízí se totiž dvě možnosti:
- Tvar končí na -í a je stejný jako ve 3. osobě čísla jednotného (on trpí / oni trpí)
- Tvar končí na -ejí a liší se od 3. osoby čísla jednotného (on sází / oni sázejí)
Pravidla českého pravopisu se v této oblasti často mění. U některých sloves jsou navíc spisovné oba tvary. Jak si s tím poradit?
Zde je pomůcka, se kterou nikdy neuděláte chybu:
V duchu si řeknětě sloveso v rozkazovacím způsobu 2. osoby čísla jednotného (pros!, trp!, sázej!). K tomuto slovu připojte vždy jen -í. To je vše. Získali jste správný tvar 3. osoby množného čísla.
Je to opravdu tak jednoduché? Co když jsou možné oba tvary slovesa? Pojďme se na to podívat.
Dva tvary jsou podle současných pravidel češtiny možné u sloves, která jsou v rozkazovacím způsobu zakončena na -ej. Připojením -í získáme delší tvar s kocovkou -ejí. Ten byl dříve dokonce jediný spisovný. I když jsou dnes přípustné tvary oba, s pomůckou prostě neuděláme chybu. Zde jsou příklady:
3. os. č. j. | rozk. zp. | 3. os. č. mn. | |
sázet | sází | sázej | sázejí / sází |
házet | hází | házej | házejí / hází |
uklízet | uklízí | uklízej | uklízejí / uklízí |
odjíždět | odjíždí | odjížděj | odjíždějí / odjíždí |
dohlížet | dohlíží | dohlížej | dohlížejí / dohlíží |
umět | umí | uměj | umějí / umí |
Pak ale máme slovesa, která mají jen jeden spisovný tvar. Je to tvar zakončený na -í (bez -ej-). Jak bude fungovat naše pomůcka? Rozkazovací způsob je u těchto sloves bez koncovky. Připojením -í tak dostaneme správný krátký tvar zakončený jenom na -í. Opět neuděláme chybu. Tady jsou příklady:
3. os. č. j. | rozk. zp. | 3. os. č. mn. | |
prosit | prosí | pros | prosí |
nosit | nosí | nos | nosí |
trpět | trpí | trp | trpí |
viset | visí | vis | visí |
sedět | sedí | seď | sedí |
mámit | mámí | mam | mámí |
A jak je to se slovesem vědět?
Toto sloveso je nepravidelné, proto je s ním takový problém. Další nepravidelná slovesa jsou jíst a vidět.
Jediný spisovný tvar 3. osoby čísla množného slovesa vědět je oni vědí.
V tom je právě ta nepravidelnost - z možností oni ví / oni vědí je správná ta delší. Ve skutečnosti je to ale krátký tvar zakončený na -í. Dlouhý (a nesprávný) tvar s -ejí by byl oni vědějí (na ten, prosím, hned zapomeňte). Správný tvar vědí končí pouze na -í a přitom se liší od tvaru 3. osoby čísla jednotného.
Důležité je, že naše pomůcka opět funguje. Dáme jen pozor na to, že u těchto sloves se mění kmenová souhláska (-z- / -d-). Přehled nepravidelných sloves je zde:
3. os. č. j. | rozk. zp. | 3. os. č. mn. | |
vědět | ví | věz | vědí |
jíst | jí | jez | jedí |
vidět | vidí | viz | vidí |
Všimněme si rozkazovacího způsobu slovesa vidět. Je to slovo viz. Používáme ho často jako odkaz na jiné místo textu - viz strana 6, viz obrázek 7. Není to zkratka, je to normální sloveso v rozkazovacím způsobu. Píšeme ho proto vždy bez tečky na konci.
Na závěr mám jedno doporučení. U sloves, u kterých jsou správné oba tvary, vybírejte delší tvar zakončený na -ejí. Vaše sdělení bude srozumitelnější, protože bude jednoznačné, že máte na mysli 3. osobu čísla množného. Podívejme se na následující příklad, kterým je krátký rozhovor:
- Příšel klavírista a zpěvačka.
- Umí dobře zpívat?
Z tvaru umí není jasné, jestli se ptáme na schopnosti zpěvačky nebo obou umělců. V obou případech je tvar umí spisovný. Pokud se chceme zeptat na oba umělce (v čísle množném), použijme tvar umějí. Dotaz bude jednoznačný. A řeč přece máme proto, abychom se dorozuměli.
Líbil se vám článek? Dejte mu like a napište komentář.
- Příšel klavírista a zpěvačka.
- Umí dobře zpívat?
Z tvaru umí není jasné, jestli se ptáme na schopnosti zpěvačky nebo obou umělců. V obou případech je tvar umí spisovný. Pokud se chceme zeptat na oba umělce (v čísle množném), použijme tvar umějí. Dotaz bude jednoznačný. A řeč přece máme proto, abychom se dorozuměli.
Líbil se vám článek? Dejte mu like a napište komentář.
Pěkný článek! Se slovesem vědět mají problém někdy i kvalifikovaní češtináři. Já tedy učím angličtinu, ale když jsem před časem slyšela češtinářku: "Však oni to ví." a to opakovaně, neudržela jsem se a vylétlo ze mě: "Vědí, pani kolegyně." Dostala jsem se do problémů, právem samozřejmě, nepřísluší mi nikoho poučovat. Ale bylo to silnější než já. :)
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář a za pochvalu. Snad Vás nezklamu. Vaše pohnutky plně chápu, dobrý učitel to má v sobě. Máte můj obdiv a držím Vám palce.
VymazatVěděla jsem odpověď díky výborné paní učitelce.Škoda,měli jsme ji na JČ jen 2 roky,ale naučila nás hodně.
OdpovědětVymazatJá na své učitelky češtiny také vzpomínám s vděčnosti. Dobrého učitele člověk ocení až s odstupem času.
VymazatOpakovaně je slyšet i v TV zprávách,že hvězdy vychází,vlaky vyjíždí atd.
OdpovědětVymazatZajímalo by mě také,jak je to se slovesem dokázat.Neustále slyším ,že oni to dokáží,ukáží ...učili jsme se,že nesou,berou,mažou,pečou,umřou,ale maturovala jsem už v roce 1980 :-((
Mirko, to je jednoduché: tahle pomůcka (rozkaz + -í) se použije pouze tam, kde v jednotném čísle je koncovka -í (prosit, trpět, snít, sníst, ...) Nést, tj. on nese, má jinou koncovku, tudíž tam tahle pomůcka nemusí vždy platit: oni nesou, berou - přesně jak říkáte.
VymazatJá maturoval deset let po vás, takže pod mými plešedinami ještě možná zbylo o maličko více...
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=uk%C3%A1zat#bref3
VymazatKe vzoru „mazat“ náleží nepočetná skupina sloves, která se od ostatních sloves 1. slovesné třídy liší ve tvarech 1. os. j. č. a 3. os. mn. č. U sloves zakončených v kmeni na -š, -ž, -č se někdy užívají zastarávající (v některých případech) a poněkud knižní, resp. stylově vyšší koncovky -i a -í: Také já pláči a směji se. Táži se sám sebe, je-li to možné. Je oděná tak, jak káží mravy. Právě píši druhý díl článku o urbanizaci vesnice. Dokáži pochopit vznášené argumenty. Industrializované země káží o ctnostech svobodného obchodu. Uváži svého koně a pak ho vyhřebelcuji. V současné češtině jsou neutrální koncovky -u a -ou: Potichu pláču a polykám slzy. Dvacet pět let kážou, že soudný den je přede dveřmi.
Na rozkazovací způsob j. č. „jedu“ už od základky. Nějakých padesát let. ;-) Díky za podrobnější objasnění. Také preferuji delší tvary.
OdpovědětVymazatZajímalo by mne slovo dojíst. Oni dojí nebo dojedu? Diky za odpověď
OdpovědětVymazatOprava:oni dojí nebo dojedí
OdpovědětVymazatDojedí oběd. Dojí krávu.
VymazatA víte, kdy se býk dojí? Když už z něj nezbyde ani kousek.
VymazatPěkný článek. Potěšila mne i odbočka od tématu u slovesa vidět. Ale právě proto, že viz není zkratka ani něco z latiny apod., jak se někteří domnívají, přimlouval bych se za předmět ve 4. p.. SSČ i ÚJČ sice uvádějí obě možnosti (viz stranu i strana), ale SSJČ jen 4. p. (viz stranu). Připadá mi to logičtější, hezčí a v neposlední řadě didaktičtější, protože to právě osvětluje obsah slova viz. Ze stejného důvodu bych v článku, kde čtenářům vykám nebo je oslovuji jako skupinu, použil raději vizte, byť ÚJČ z nevysvětlených důvodů (asi jako ustálené) připouští viz i při rozkazování skupině. Mně ale připadá mnohem lepší: Pokud si nevíte rady, čtěte dále (vizte poznámku pod čarou). než Pokud si nevíte rady, čtěte dále (viz poznámka pod čarou). Kdyby to nebylo v závorce, je to jasné. Nelze napsat: Pokud si nevíte rady, viz poznámka pod čarou.
OdpovědětVymazatViď. Nebo ne? Viďte, že jo!
OdpovědětVymazatDěkuji, opravdu moc pěkně vysvětlené a hlavně zapamatovatelné. Děkuji Miluše Pošvicová 😉
OdpovědětVymazatViz strana 6 nebo viz stranu 6?
OdpovědětVymazatDle mne "viz stranu šest". Pomohl bych si "viz stranu šest jako podívej se na stranu šest" a proto pouze "stranu šest". "Viz strana šest" by bylo "podívej se na strana šest"... a to... nezní hezky, že? ;-)
VymazatDěkuji za vysvětlení i pomůcku u sloves
OdpovědětVymazatVýborné vysvětlení i debata. Děkuju.
OdpovědětVymazat